Pracovní plocha

Základním způsobem, jak ovládáme počítač, je komunikace pomocí obrazovky monitoru. U mobilního telefonu je to podobné. S takovými zařízeními komunikujeme očima a čteme informace z monitoru. Následně pak pomocí myši, nebo klávesnice ovládáme počítač dále. Například na začátku práce s počítačem se přihlásíme uživatelským jménem a heslem, nebo později pomocí ikonek spouštíme programy, hry, videa apod. Pojďme se tedy podívat, jak to s tou plochou je.


KAPITOLA 1 – Proč pracovní plocha?

Abychom to pochopili, uděláme si výlet do historie.

V samých počátcích se počítače ovládaly úplně jinak. Původně byly počíače velké elektrické stroje, které se ovládaly například děrnými štítky. Co že to je? Děrný štítek si představ jako kartičku z tvrdého papíru, ve které jsou vyraženy dírky – otvory do jakési tabulky. Ale nejsou tam nahodile, i když to tak vypadá. Každé umístění dirky znamenalo pro počítač nějakou instrukci nebo informaci. Děrný štítek se tedy opatřil určitou kombinací dírek a vložil se do zařízení, které ty dírky umělo najít, poznalo jejich polohu na štítku a počítač podle toho provedl výpočty, které byly potřeba. No a z tiskárny pak vyjely nějaké tabulky, čísla. To proto, že počítače byly tehdy velice drahé a veliké a používaly se především na užitečné výpočty, rozhodně ne na hry. 😀

No a dál? Proč se bavíme o děrném štítku a ne o pracovní ploše? No proto, že v době děrných štítků se ještě nepoužívaly monitory tak, jak je známe. Původně byly malé, uměly zobrazovat jen znaky, písmenka a číslice a neuměly zobrazit ani fotky, natož třeba přehrát video!

Takže programátoři (to jsou lidé, kteří ovládali počítače, i dnes jsou to specialisté) počítačům už sice nezadávali instrukce pomocí štítků, ale už klávesnicí, ale byly to příkazy v nějakém programovacím jazyce.

A jak souvisí programovací jazyk s dnešní pracovní plochou monitoru? Programovací jazyk je vlastně psaní příkazů počítači v jakýchsi řádcích, tyto jazyky vycházejí z angličtiny, jsou to zkrácená slova a symboly, ale kdo neznal programovací jazyk, ten nemohl s počítačem udělat vůbec nic. Počítače stále mohli ovládat jen specialisté a textu na monitoru nikdo nerozuměl. Pochopíš to snadno z následujícího úkolu:

ÚKOL: Otevři si internetový prohlížeč a zadej do vyhledávače pojem „programovací jazyk„. Podívej se na obrázky a uvidíš, jak vypadaly (a i dnes vypadají) programovací jazyky. Je to vlasně obrazovka plná nesrozumitelných znaků. No uznej, bavilo by tě v tomhle jazyku psát e-mail nebo slohovku?

Takže je to malinko jasnější? Prostě dříve počítače neměly žádné ikonky, obrázky, kterými by se daly snadno ovládat a hlavně, nemohli je ovládat obyčejní lidé, kteří neuměli programovat! A to se časem změnilo.


KAPITOLA 2 – Pracovní plocha pro všechny.

No konečně! Jak to tedy s tou pracovní plochou je?

Řekli jsme si, že v začátcích počítačové hisotrie pracovali s počítači jen oborníci. Pak ale přišla firma IBM s počítačem, který byl oproti těm původním velmi malý a dal se dát na stůl. Nazvali ho personal computer a vypadal takto.

Všimni si, že počítač tohoto typu má už klávesnici a monitor byl vlastně ještě malá televize. Byl ale dostatečně malý na to, aby se dal sát do kanceláře nebo domů. Tento počin z roku 1981 otevřel cestu počítačům nejen do kanceláří, ale časem i do domácností pro dospěláky i děti.

Pokud nad tím, co jsme si řekli, přemýšlíš, možná tě napadne: no jo, ale přeci obyčejní dospěláci nebo dokonce děti neumí programovací jazyky…? BINGO!

Aby mohli na počíačích pracovat obyčejní uživatelé, kteří neznají programovací jazyky, časem se vyvinuly operaní systémy, které už na ploše nepotřebovaly psát písmenka, ale objevily se obrázky, dnes jim říkáme ikonky. Vlastně to jsou jakási „obrázková“ tlačítka na monitoru, kterými spouštíme na počítači nějaké akce. Žádné programovací jazyky a speciální příkazy!

ÚKOL: Podívej se na ikonky dole a zkus odhadnout, co budou spouštět, co se stane, když na ně klikneš.

ikona A
ikona B
ikona C
ikona D
ikona E
ikona F

Takže je to jasnější? Ikonky máme na ploše jako symboly, které nám usnadňují práci s počítačem, nemusíme zadávat příkazy, rovnou spouštíme programy a funkce, aniž bychom znali příkazy pro ovládání počítače.