Vesmírné snímky narušené trasami družic

Zdroj: Technet – Karel Zvoník (10.7.2023)

Kdo občas sleduje noční oblohu, snadno občas zaregistuje letící satelit. Pro laického pozorovatele je to spíše příjemné zpestření, ale pro vědce to může znamenat problémy. Satelitů je na obloze čím dál více a jejich množství rozšířilla i rodina satelitů sítě Starlink. A čím satelity mohou vadit?

Při pozorování oblohy vědeckými přístroji – teleskopy, se zaznamenává obraz určitou dobu, není to jen okamžik, jako když vyfotíme někoho na dovolené. Snímek se zaznamenává (tvoří, říkáme že exponuje) dlouhé minuty i hodiny a představte si, že v určitou chvíli přes zkoumaný prostor proletí odleskující se satelit. Výsledkem je souvislá čára přes oblohu – snímek. Ten by mohl být pro laika zajímavý, ale pro vědce to může znamenat, že čára „překryje“ nějaký vzdálený pozorovaný objekt. a to už je pak problém, protože pozorování je velmi složité a nákladné.

Když před lety startovaly první Starlinky, upozorňovali vědci přívě na tato rizika – při tisících satelitech je vysoká šance, že budou narušovat pozorování. Naštěstí vědci přišli na způsob, jak se s touto záležitostí vyrovnat.

Článek s detaily na Technetu si můžete dále přečíst zde.

Hledání života ve Sluneční soustavě pokračuje

Zdroj: 100+1 František Martinek (9.7.2023)

Otázka, jsetli jsme ve vesmíru sami, je stále nezodpovězena. Vědci se zabývají výzkumem velmi vzdálených těles. Umíme najít daleké planety, které obíhají svoje hvězdy ve vzdálenosti, kde by mohl teoreticky život být, tedy ne příliš blízko s vysokou teplotou, ani moc daleko, aby tam nebyl smrtelný mráz. Ale i v naší Sluneční soustavě je několik těles, které by mohly mít podmínky pro existenci nějaké forma života. Nejde jen o to být přiměřeně daleko od mateřské hvězdy, ale aby těleso samo nabízelo další podmínky pro vznik něčeho živého.

Jednou ze základních podmínek života je voda. Ta se překvapivě nenachází pouze na naší Zemi, ale velmi pravděpodobně ji v nějaké formě najdeme i na dalších tělesech naší soustavy. A proto se pozornost vědců zaměřuje i na tělesa blízká, konkrétně na měsíce, které obíhají planetu Jupiter.

Europa, Ganymed a Kallisto jsou největší Jupiterovy měsíce (lze je snadno pozorovat i dalekohledem pro astronomy – začítečníky) a zároveň podle současných znalostí mohou obsahovat vodu. Každý trochu v jiné formě a množství, ale za výzkum to určitě stojí.

Článek s detaily z časopistu 100+1 si můžete přečíst zde.