Kdo občas sleduje noční oblohu, snadno občas zaregistuje letící satelit. Pro laického pozorovatele je to spíše příjemné zpestření, ale pro vědce to může znamenat problémy. Satelitů je na obloze čím dál více a jejich množství rozšířilla i rodina satelitů sítě Starlink. A čím satelity mohou vadit?
Při pozorování oblohy vědeckými přístroji – teleskopy, se zaznamenává obraz určitou dobu, není to jen okamžik, jako když vyfotíme někoho na dovolené. Snímek se zaznamenává (tvoří, říkáme že exponuje) dlouhé minuty i hodiny a představte si, že v určitou chvíli přes zkoumaný prostor proletí odleskující se satelit. Výsledkem je souvislá čára přes oblohu – snímek. Ten by mohl být pro laika zajímavý, ale pro vědce to může znamenat, že čára „překryje“ nějaký vzdálený pozorovaný objekt. a to už je pak problém, protože pozorování je velmi složité a nákladné.
Když před lety startovaly první Starlinky, upozorňovali vědci přívě na tato rizika – při tisících satelitech je vysoká šance, že budou narušovat pozorování. Naštěstí vědci přišli na způsob, jak se s touto záležitostí vyrovnat.
Článek s detaily na Technetu si můžete dále přečíst zde.
Zdroj: Technet – Karel Zvoník (10.7.2023)